Sv. Vincenc
Protože například Isidor Vondruška vyjmenovává ve svém pětisvazkovém slovníku celkem devatenáct svatých Vincenců, nabízí se otázka, který z nich je vlastně ten „náš“. Podívejme se proto na jeho vzhled. Šat, přilba i meč jednoznačně představují vojáka. Protože odkaz na vojenské řemeslo je ze všech Vincenců zmíněn pouze u sv. Vincence Lerinského, lze se domnívat, že právě jeho budeme považovat za světce zobrazeného na naší vitráži. Tento vyznavač se narodil v 5. století na území dnešní severní Francie nebo snad v Belgii. Jako vyznavače označujeme ty světce, kteří neodešli z tohoto světa mučednickou smrtí, nýbrž prokázali svým způsobem života a vyznáváním křesťanské víry podobně mocné svědectví o Kristu, jaké přinesli mučedníci svou smrtí.

Sv. Vincenc Lerinský byl člověkem vzdělaným, který prožil své mládí v prudkých vášních a bojích, jelikož se věnoval stavu vojenskému. Později zakotvil pevně ve víře a vzdal se světských marností a pýchy. Usadil se v klášteře na ostrově Lérins u francouzského pobřeží, kde prožil zbytek svého života. Zemřel r. 450. Svátek slaví 24. května. Za jeho života církev bojovala proti dvojímu bludnému učení: nestorianismu a pelagianismu.

Konstantinopolský patriarcha Nestorius upíral Marii titul „Bohorodička“, protože prý Panna Maria porodila pouze člověka Krista. Britský mnich Pelagius přeceňoval v křesťanském životě sílu lidské vůle a opomíjel působení Boží milosti. Probíhajícího věroučného boje se účastnil i Vincenc, který pod jménem Peregrin sepsal r. 434 knihu Commontorium. Tato kniha vysvětluje katolickou nauku. Zmiňuje např. jakožto prameny víry jak Písmo svaté, tak i Tradici neboli ústní podání, identifikuje známky bludařství a uvádí postupy, jak rozhodovat při odchylných míněních. Kniha se stala později pokladem moudrosti a důvtipu i účinným nástrojem k rozpoznávání bludů od pravé víry pro mnohé křesťany pozdějších generací.

Sv. Filoména

Žila v 2. nebo 3.století. Když zemřela, bylo jí kolem čtrnácti let. Její ostatky našli archeologové roku 1802 v Priscilliných katakombách. Zjistili o ní jen to, že se jmenovala Filomena a že byla mučednice. Roku 1805 byl kanovník Francis de Lucia ve Vatikánu v pokladnici vzácných sbírek křesťanského starověku. Když se přiblížil k Filomeniným ostatkům, byl zasažen náhlou duchovní radostí a požádal, aby ostatky byly uloženy v kostele v Mugnanu u Neapole. Brzy se její hrob stal poutním místem a na Filomeninu přímluvu se stávaly četné zázraky. Někteří lidé byli uzdraveni z rakoviny, z těžkého poranění a jeden muž byl náhle uzdraven ze srdeční choroby. Filomena byla uznána papežem Řehořem XVI. za svatou jen podle zázraků a zázračných vyslyšení proseb. Mezi její oddané ctitele patřil například Jan Maria Vianney, Antonín Maria Klaret, Jan Nepomuk Neumann, Petr Chanel, Petr Julián Eymard, Anna Maria Taigi a bylo jí zasvěceno mnoho kostelů. 
 
Je patronkou: dětí, kojenců, nemluvňat, novoro-zenců; mládeže; proti neplodnosti; v zoufalých, ztracených a beznadějných situacích; kněží; chudých; Živého Růžence; 
Atributy:  šípy, kotva 

Donátoři okna